Karel Čapek
1890 - 1938
R.U.R.Rossumovi Universální Roboti
1920
|
|
|
___________________________________________________
| |
[31] |
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Helenin salón. Vlevo tapetové dveře a dveře do hudebního salónu, vpravo dveře do Heleniny ložnice. Uprostřed okna k moři a přístavu. Toaletní zrcadlo s drobnůstkami, stůl, pohovka a křesla, komoda, psací stolek se stojací žárovkou, vpravo krb rovněž se stojacími žárovkami. Celý salón do drobností má moderní a čistě ženský ráz.
Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů.
FABRY: Kam to všechno dáme?HALLEMFIER: Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.DOMIN: Ona vůbec neví.FABRY dává kytice do váz: Aspoň dnes aby to neprasklo –HALLEMEIER rovná květiny: U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklámina, co? Nový druh, můj poslední – Cyclamen Helena.DOMIN vyhlíží z okna: Žádná loď, žádná loď – Hoši, to už je zoufalé.HALLEMEIER: Ticho! Kdyby vás slyšela!DOMIN: Nemá ani tušení. Zívá zimničně. Ještě že Ultimus včas připlul.FABRY nechá květin: Myslíte, že už dnes –?DOMIN: Nevím. – Jak krásné jsou květiny!HALLEMEIER přiblíží se k němu: To jsou nové primule, víte? A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!DOMIN otočí se: Cože, příští rok?FABRY: Aspoň vědět, co je v Havru – [32]DOMIN: Ticho!HLAS HELENY zprava: Náno!DOMIN: Pryč odtud! Všichni po špičkách odejdou tapetovými dveřmi.
Hlavními dveřmi zleva vchází Nána.
NÁNA uklízí: Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je –HELENA pozpátku ve dveřích: Náno, pojď mne zapnout!NÁNA: No hned, no hned. Zapíná Heleně šaty. Bože na nebi, to je zvěř!HELENA: Roboti?NÁNA: Fi, ani je menovat nechci.HELENA: Co se stalo?NÁNA: Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby – Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.HELENA: Kterého to chytlo?NÁNA: Toho – toho – Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.HELENA: Radia?NÁNA: Zrouna toho. Šmarjá Jozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.HELENA: Ale Náno, že ti jich není líto!NÁNA: Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě přivezla sem? Pročpak žádnej z nich nesmí na vás ani šáhnout?HELENA: Neošklivím, na mou duši, Náno. Je mi jich tak líto!NÁNA: Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj. [33]HELENA: Pes nemá rozum.NÁNA: Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod pánaboha. Dyť i ten kuň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý –HELENA: Prosím tě, Náno, zapínej!NÁNA: No hned. Já řikám, to je proti pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouháni je to proti Stvořiteli, zvedne ruku je to urážka Pána, kterej nás stvořil k vobrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boží. Za tohle přijde strašnej trest z nebe, to si pamatujte, strašnej trest!HELENA: Co to tu voní?NÁNA: Kytky. Pán je sem dal.HELENA: Proč květiny?NÁNA: Už je to. Teď se můžete vrtět.HELENA: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes?NANA: Nevím. Ale měl by bejt konec světa.
Zaklepání.
HELENA: Harry?
Vejde Domin.
HELENA: Harry, co je dnes?DOMIN: Hádej!HELENA: Můj svátek? Ne! Narozeniny?DOMIN: Něco lepšího.HELENA: Já nevím – Řekni honem!DOMIN: Dnes je tomu deset let, co jsi sem přijela.HELENA: Už deset let? Právě dnes? – Náno, prosím tě –NÁNA: Dyť už du! Odejde vpravo.HELENA líbá Domina: Žes na to pamatoval!DOMIN: Stydím se, Heleno. Nepamatoval.HELENA: Ale vždyť –DOMIN: To oni pamatovali.HELENA: Kdo? [34]DOMIN: Busman, Hallemeier, všichni. Sáhni tady do kapsy, nechceš?HELEN A sáhne mu do kapsy: Co je to? Vyndá pouzdro a otevře. Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne?DOMIN: Od Busmana, děvče.HELENA: Ale – to nemůžeme přijmout, viď?DOMIN: Můžeme. Sáhni do druhé kapsy.HELENA: Ukaž! Vytáhne mu z kapsy revolver. Co je tohle?DOMIN: Pardon. Vezme jí revolver z ruky a schová. To není to. Sáhni.HELENA: Oh Harry – Proč nosíš s sebou revolver?DOMIN: Jen tak, připletl se mi.HELENA: To's nikdy nenosil!DOMIN: Ne, máš pravdu. Tak, tady je kapsa.HELENA sáhne: Krabička! Otevře ji. Kamea! Vždyť je to – Harry, to je řecká kamea!DOMIN: Patrně. Fabry to aspoň tvrdí.HELENA: Fabry? To mně dává Fabry?DOMIN: Ovšem. Otevře dveře vlevo. A koukejme! Heleno, pojď se podívat!HELENA ve dveřích: Bože to je krásné! Běží dál. Já se zblázním radostí! To je od tebe?DOMIN stojí ve dveřích: Ne, od Alquista. A tamhle –HLAS HELENY: Už vidím! To je jistě od tebe!DOMIN: Je u toho lístek.HELENA: Od Galla! Objeví se ve dveřích. Oh Harry, já se až stydím, že jsem tak šťastná.DOMIN: Pojď sem. Tohle ti přinesl Hallemeier.HELENA: Ty krásné květiny?DOMIN: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helena. Tobě na počest ji vypěstoval. Je krásná jako ty.HELENA: Harry, proč – proč všichni –DOMIN: Mají tě velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, že můj dárek je trochu – Podívej se oknem. [35]HELENA: Kam?DOMIN: Do přístavu.HELENA: Je tam… nějaká… nová loď.DOMIN: To je tvá loď.HELENA: Má? Harry, to je dělová loď!DOMIN: Dělová? Ale co tě napadá! To je jen trochu větší, solidní loď, víš?HELENA: Ano, ale s děly!DOMIN: Ovšem, s několika děly – Budeš jezdit jako královna, Heleno.HELENA: Co to znamená? Děje se něco?DOMIN: Bůh uchovej! Prosím tě, zkus ty perly! Usedne.HELENA: Harry, přišly nějaké špatné zprávy?DOMIN: Naopak, už týden vůbec nepřišla pošta.HELENA: Ani depeše?DOMIN: Ani depeše.HELENA: Co to znamená?DOMIN: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný čas. Každý z nás sedí v kanceláři, nohy na stole, a podřimuje – Žádná pošta, žádné telegramy – Protahuje se. Sss-slavný den!HELENA usedá k němu: Dnes zůstaneš u mne, viď? Řekni!DOMIN: Rozhodně. Možná že ano. Totiž, uvidíme. Vezme ji za ruku. Tak dnes je tomu deset let, pamatuješ se? – Slečno Gloryová, jaká čest pro nás, že jste přijela.HELENA: Oh pane centrální řiditeli, mne tak zajímá váš závod!DOMIN: Pardon, slečno Gloryová, je sice přísně zakázáno – výroba umělých lidí je tajná –HELENA: Ale když poprosí mladá, trochu hezká dívka –DOMIN: Ale zajisté, slečno Gloryová, před vámi nemáme tajností.HELENA najednou vážně: Jistě ne, Harry?DOMIN: Ne. [36]HELENA v předešlém tónu: Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrrozné úmysly.DOMIN: Proboha slečno Gloryová, jaképak? Snad se nechce za mne vdát?HELENA: Ne, ne, chraň bůh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale přijela s plánem podnítit rrevoltu vašich ohavných Robotů!DOMIN vyskočí: Revoltu Robotů!HELENA vstane: Harry, co je ti?DOMIN: Haha, slečno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robotů! Spíš byste vzbouřila vřetena nebo cvočky než naše Roboty! Usedne. Víš, Heleno, byla jsi skvostné děvče; zbláznila jsi nás všechny.HELENA sedá k němu: Oh tehdy jste mně všichni tolik imponovali! Připadala jsem si jako holčička, která zabloudila mezi – mezi –DOMIN: Mezi co, Heleno?HELENA: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidíš, Harry, za těch deset let mě nikdy nepřešla ta – – – ta úzkost či co, a vy jste nikdy nezapochybovali – Ani když se všechno hatilo.DOMIN: Co se hatilo?HELENA: Vaše plány, Harry. Když se třeba dělníci bouřili proti Robotům a rozbíjeli je, a když lidé dali Robotům zbraně proti těm povstáním a Roboti pobili tolik lidí – A když pak vlády udělaly z Robotů vojáky a bylo tolik válek, a to všechno, víš?DOMIN vstane a přechází: To jsme předvídali, Heleno. Rozumíš, to je jen přechod – do nových poměrů.HELENA: Byli jste tak mocní, tak ohromní — Celý svět se vám klaněl – Vstane. Oh Harry!DOMIN: Co chceš?HELENA zastaví ho: Zavři továrnu a odjeďme! My všichni!DOMIN: Prosím tě, jak to souvisí? [37]HELENA: Nevím. Řekni, odjedeme?DOMIN vyprošťuje se: To nejde, Heleno. To jest, v tomhle okamžiku —HELENA: Hned, Harry! Já mám takovou hrůzu z něčeho!DOMIN chopí ji za ruce: Z čeho, Heleno?HELENA: Oh já nevím! Jako by na nás a na všechno něco padalo – neodvratně – Prosím tě, udělej to! Vezmi nás všechny odtud! Najdeme na světě místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dům, všichni se ožení a budou mít děti, a pak –DOMIN: Co pak?HELENA: Pak budeme žít od začátku, Harry.
Zazvoní telefon.
DOMIN vytrhne se Heleně: Promiň. Vezme sluchátko. Haló – ano. – – Cože? – Aha. Už běžím. Pověsí sluchátko. Fabry mne volá.HELENA spíná ruce: Řekni –DOMIN: Ano, až přijdu. S bohem, Heleno. Běží kvapem v levo. Nechoď ven!HELENA sama: Ó bože, co se děje? Náno! Náno, honem!NÁNA vyjde zprava: No co zas?HELENA: Náno, najdi poslední noviny! Rrychle! V pánově ložnici!NÁNA: No hned. Odejde vlevo.HELENA: Co se jen pro boha děje? Nic, nic mně neřekne! Dívá se triedrem k přístavu. Je to válečná loď! Bože proč válečná? Něco na ni nakládají – a v takovém spěchu! Co se přihodilo? Je na ní jméno – Ul-ti-mus. Co je to Ultimus?NÁNA vrací se s novinami: Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmačkat!HELENA rozevře rychle noviny: Staré, už týden staré! Nic, nic v nich! Pustí noviny.
Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástěře rohové brejle, posadí se a čte. [38]
HELENA: Něco se děje, Náno! Mně je ta k úzko! Jako by všech no bylo mrtvé, i vzduch –NÁNA slabikuje: «Vál-ka na Bal-ká-ně.» Ach Jezus, zase trest boží! Šak ta vojna přijde taky sem! Je to daleko vodtud?HELENA: Daleko. Oh nečti to! Je to pořád stejné, pořád ty války –NÁNA: Jak pak by nebyly! Copak neprodáváte pořád tisíce tísícu těch pohanu za vojáky?HELENA: To snad jinak nejde, Náno. My nemůžeme — Domin nemůže vědět, nač je kdo objednává, víš? Za to on nemůže, co tam s Roboty dělají! Musí je poslat, když je někdo objedná!NÁNA: Nemá je dělat! Dívá se do novin. – Oh Kriste Pane, to je dopuštěni!HELENA: Ne, nečti! Nechci nic vědět!NÁNA slabikuje: «Ro-bot-ští vojáci ni-ko-ho ne-še-tří v do-by-tém ú-ze-mí. Vy-vraž – Vyvraždili přes sedum set tisíc ob-čan-ských lidí –» Lidí, Heleno!HELENA: To není možno! Ukaž – Nakloní se k novinám, čte: «Vyvraždili přes sedm set tisíc občanských lidí patrně na rozkaz velitele. Tento čin, příčící se –» Tak vidíš, Náno, to jim poručili lidé!NÁNA slabikuje: «Pov-stá-ní v Ma-dri-du pro-ti vlá-dě. Ro- bot-ská pě-cho-ta stře-li-la do lidu. Devět tisicu mrt-vých a ra-ně-ných.»HELENA: Pro boha, přestaň už!NÁNA: Ne, tudle je něco nejtlustějc vytištěnýho. «Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní ra-so-vá or-or-or-ga-ni-zace Robotů. Děl-ní-ci, ú-řed-ní-ci ka-be-lů a že-lez-nic, ná-moř-ní-ci a vo-já-ci Ro-bot-ští vy-da-li vý-zvu k Ro-bo-tům světa.» — To nic neni. Tomu nerozumím. A tudle, Pane Bože, zas nějaká vražda! Pro Krista Pána!HELENA: Jdi, Náno, odnes ty noviny!NÁNA: Počkat, tadyhle je něco velkýho. «Po-pu-la-ce.» Co to je? [39]HELENA: Ukaž, to já vždycky čtu. Vezme noviny. Ne, jen si považ! Čte: «Za poslední týden nebylo opět hlášeno ani jediné narození.» Pustí noviny.NÁNA: Co to má bejt?HELENA: Náno, lidé se přestávají rodit.NÁNA skládá brýle: Tak to je konec. To je s náma konec.HELENA: Prosím tě, nemluv tak!NÁNA: Už se lidi neroděj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ženský neplodností.HELENA vyskočí: Náno!NÁNA vstává: To je konec světa. Z ďábelský pejchy ste se vopovážili tvořit jako pámbu. Bezbožnost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako bůh vyhnal člověka z ráje, tak ho vyžene ze světa celýho!HELENA: Mlč, Náno, prrosím tě! Udělala jsem ti něco? Udělala jsem něco tomu tvému zlému Pánubohu?NÁNA s velikým gestem: Nerouhat se! – Von dobře ví, proč vám nedal dítě! Odejde vlevo.HELENA u okna: Proč mně nedal – Bože můj, copak já za to mohu? – – Otvírá okno a volá: Alquiste, halo, Alquiste! Pojďte sem nahoru! – Cože? – Ne, pojďte právě tak, jak jste! Vy jste tak milý v těch zednických šatech! Honem! Zavře okno a zastaví se před zrcadlem. Proč mně nedal? Mně? Naklání se k zrcadlu. Proč, proč ne? Slyšíš? Copak ty za to můžeš? Vztyčí se. Ach, mně je úzko! Jde Alquistovi vlevo naproti.
Pausa.
HELENA vrací se s Alquistem – Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami: Jen pojďte. Vy jste mi udělal takovou radost, Alquiste! Já vás mám všecky tolik ráda! Ukažte ruce!ALQUIST schovává ruce: Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce.HELENA: To je na nich to nejlepší. Dejte sem! Tiskne mu obě ruce. Alquiste, chtěla bych být maličká. [40]ALQUIST: Proč?HELENA: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváři. Sedněte, prosím vás.ALQUIST zvedne noviny: Co je tohle?HELENA: Noviny.ALQUIST schová noviny do kapsy: Vy jste je četla?HELENA: Nečetla. Je v nich něco?ALQUIST: Hm, asi nějaké války, nějaké masakry — Nic zvlášt- ního.HELENA: Co by se vám zdálo zvláštní?ALQUIST: Třeba — nějaký konec světa.HELENA: Hu, to už je dnes podruhé. Alquiste, co znamená «Ul~ timus»?ALQUIST: To znamená «poslední.» Proč?HELENA: Že se tak jmenuje má nová loď. Viděl jste ji? Myslíte, že brzo – – uděláme výlet?ALQUIST: Snad velice brzo.HELENA: Vy všichni se mnou?ALQUIST: Byl bych rád, abychom – abychom všichni byli při tom.HELENA: Oh řekněte, děje se něco?ALQUIST: Docela nic. Jen samý pokrok.HELENA: Alquiste, já vím, že se děje něco hrrozného.ALQUIST: Říkal Domin?HELENA: Neříkal nic. Nikdo mi nechce nic říci. Ale já cítím — já cítím — Proboha, děje se něco?ALQUIST: — — Nevíme dosud o ničem, paní Heleno.HELENA: Mně je tak úzko – – Staviteli! Co děláte, když je vám úzko?ALQUIST: Zedničím. Svléknu kabát šéfa staveb a vylezu na lešení –HELENA: Oh vy už po léta nejste nikde jinde než na lešení.ALQUIST: Protože už po léta mně nepřestalo být úzko.HELENA: Z čeho? [41]ALQUIST: Z toho celého pokroku. Mám z něho závrať.HELENA: A na lešení nemáte závrať?ALQUIST: Ne. Vy nevíte, jak to dělá dlaním dobře, potěžkat cihlu, položit a přiklepnout –HELENA: Jenom dlaním?ALQUIST: Nu tak tedy duši. Myslím, že je správnější položit jednu cihlu než kreslit příliš velké plány. Jsem už starý pán, Heleno; mám své koníčky.HELENA: To nejsou koníčky, Alquiste.ALQUIST: Máte pravdu. Jsem hrozně zpátečnický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok.HELENA: Jako Nána.ALQUIST: Ano, jako Nána. Má Nána nějaké modlitby?HELENA: Takhle tlusté.ALQUIST: A jsou v nich modlitby pro různé případnosti života? Proti bouřce? Proti nemoci?HELENA: Proti pokušení, proti velké vodě –ALQUIST: A proti pokroku ne?HELENA: Myslím že ne.ALQUIST: To je škoda.HELENA: Vy byste se chtěl modlit?ALQUIST: Já se modlím.HELENA: Jak?ALQUIST: Asi tak: «Panebože, děkuju ti, žes mne unavil. Bože, osviť Domina a všechny ty, kdo bloudí; znič jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadrž před zkázou pokolení lidské; nedopusť, aby vzali škody na duši a těle; zbav nás Robotů, a chraň paní Helenu, amen.»HELENA: Alquiste, vy skutečně věříte?ALQUIST: Nevím; nejsem si tím tak docela jist.HELENA: A přece se modlíte?ALQUIST: Ano. Je to lepší než přemýšlet.HELENA: A to vám stačí?ALQUIST: Pro pokoj duše… to může stačit. [42]HELENA: A kdybyste už viděl zkázu lidského pokolení –ALQUIST: Já ji vidím.HELENA: – pak vylezete na lešení a budete klást cihly či co?ALQUIST: Pak budu klást cihly, modlit se a čekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dělat nedá.HELENA: Pro záchranu lidí?ALQUIST: Pro pokoj duše.HELENA: Alquiste, to je jistě ukrutně ctnostné, ale –ALQUIST: Ale?HELENA: – pro nás ostatní – a pro svět – jaksi neplodné.ALQUIST: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymožeností lidské rasy.HELENA: Oh Alquiste – Řekněte, proč – proč –ALQUIST: Nu?HELENA tiše: Proč přestaly ženy mít děti?ALQUIST: Protože toho není třeba. Protože jsme v ráji, rozumíte?HELENA: Nerozumím.ALQUIST: Protože není třeba lidské práce, protože není třeba bolesti, protože člověk už nemusí nic, nic, nic než požívat – Oh zlořečený ráj tohleto! Vyskočí. Heleno, nic není strašnějšího než dát lidem ráj na zemi! Proč ženy přestaly rodit? Protože se celý svět stal Dominovou Sodomou!HELENA vstane: Alquiste!ALQUIST: Stal! Stal! Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát – Haha, vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my lidé, my koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se všemi rozkošemi! A vy byste od nich chtěla děti? Heleno, mužům, kteří jsou zbytečni, nebudou ženy rodit.HELENA: Nemohou?ALQUIST: Nemohou. [43]HELENA: Což lidstvo vyhyne?ALQUIST: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý květ, ledaže by –HELENA: Co?ALQUIST: Nic. Máte pravdu, čekat na zázrak je neplodné. Hluchý květ musí opadat. Sbohem, paní Heleno.HELENA: Kam jdete?ALQUIST: Domů. Zedník Alquist se naposled přestrojí za šéfa staveb – na vaši počest. O jedenácté se tady sejdeme.HELENA: S bohem, Alquiste.
Alquist odejde.
HELENA sama: Oh, hluchý květ! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeierových květů. Ach květy, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Nač byste potom kvetly? Volá: Náno! Náno, pojď sem!NÁNA vejde zleva: No co zas?HELENA: Sedni si tady, Náno! Mně ti je tak úzko!NÁNA: Nemám kdy.HELENA: Je tu ještě ten Radius?NÁNA: Ten pominutej? Eště ho nevodvezli.HELENA: Hu, ještě je tu? A zuří?NÁNA: Je svázanej.HELENA: Prosím tě, Náno, přiveď mi ho.NÁNA: Bodejť! Spíš zteklýho psa.HELENA: Už jdi! Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví: Haló – prosím doktora Galla. – Dobrý den, doktore. – Prosím vás – – Prosím vás, pojďte honem ke mně. – Ano, hned teď. Přijdete? Pověsí telefon.NÁNA otevřenými dveřmi: Už de. Už je tichej. Odejde.
Vstoupí Robot Radius a zůstane stát u dveří.
HELENA: Radie, chudáčku, i na vás to přišlo? Nemohl jste se [44] přemoci? Vidíte, teď vás dají do stoupy! – Vy nechcete mluvit? – Hleďte, Radie, vy jste lepší než ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udělal jinak! – Vy nechcete mluvit?RADIUS: Pošlete mne do stoupy.HELENA: Mně je ta k líto, že vás usmrtí! Proč jste si nedal na sebe pozor?RADIUS: Nebudu pro vás pracovat. Dejte mne do stoupy.HELENA: Proč nás nenávidíte?RADIUS: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dělají všechno. Vy jen poroučíte. Děláte zbytečná slova.HELENA: To je nesmysl, Radie. Řekněte, ublížil vám někdo? Já bych tolik chtěla, abyste mi rozuměl!RADIUS: Děláte slova.HELENA: Vy schválně tak mluvíte! Doktor Gall vám dal větší mozek než jiným, větší než nám, největší mozek na světě. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mně dobře rozumíte.RADIUS: Nechci žádného pána. Vím všechno sám.HELENA: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl všechno číst, abyste všemu rozuměl, a potom – – Oh Radie, já jsem chtěla, abyste ukázal celému světu, že se nám Roboti vyrovnají. To jsem od vás chtěla.RADIUS: Nechci žádného pána.HELENA: Nikdo by vám neporoučel. Byl byste jako my.RADIUS: Chci být pánem jiných.HELENA: Jistě by vás pak udělali úředníkem nad mnoha Roboty, Radie. Byl byste učitelem Robotů.RADIUS: Já chci být pánem lidí.HELENA: Vy jste se zbláznil!RADIUS: Můžete mne dát do stoupy.HELENA: Myslíte, že se bojíme takového potřeštěnce jako vy? Sedne ke stolku a píše lísteček. Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu řiditeli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. Vstane. Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na světě rád? [45]RADIUS: Já dovedu všechno.
Zaklepání.
HELENA: Vejděte!Dr GALL vejde: Dobré jitro, paní Dominová. Co máte pěkného?HELENA: Tady Radia, doktore.Dr GALL: Aha, náš chlapík Radius. Tak co, Radie, děláme pokroky?HELENA: Ráno měl záchvat. Rozbíjel sochy.Dr GALL: Kupodivu, on také? — Hm, škoda, že o něj přijdeme.HELENA: Rádius nepůjde do stoupy.Dr GALL: Pardon, každý Robot po záchvatu — Je přísně naří- zeno —HELENA: To je jedno. Radia nedáme.Dr GALL potichu: Varuju.HELENA: Dnes je mé jubileum, Galle; pokusíme se udělit amnestii. — Jděte, Radie!Dr GALL: Počkat! Otočí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlaní oči, pozoruje reflexy zorniček. Koukejme. Prosím jehlu. Nebo špendlík.HELENA podává mu jehlici: Nač to?Dr GALL: Jen tak. Bodne Radia do ruky, jež prudce ucukne. Pomalu, hochu. Promiňte, paní Heleno. — Rozepne rychle Radioví kazajku a položí mu ruku na srdce. Půjdete do stoupy. Rádie, rozumíte? Tam vás zabijí, udělají z vás kasičku. To strašlivě bolí. Rádie, budete křičet.HELENA: Oh, doktore —Dr GALL: Ne ne. Rádie, zmýlil jsem se. Paní Dominová se za vás přimluví a budete puštěn, rozumíte? Tak děkuju. Vytáhne ruku ze záňadří Radiová a otírá si ji kapesníkem. Můžete jít.RADIUS: Děláte zbytečné věci. Odejde.HELENA: Co jste s ním dělal?Dr GALL usedne: Hm, nic. Zorničky reagují, zvýšená citlivost a tak dále. – Oho! tohle nebyla křeč Robotů! [46]HELENA: Co to bylo?Dr GALL: Čert ví. Vzdor, zuřivost nebo vzpoura, já nevím co. A jeho srdce, eh!HELENA: Co?Dr GALL: Tlouklo úzkostí jako lidské srdce. Celý se zapotil strachem a — Poslyšte, ten darebák už ani není Robot.HELENA: Doktore, má Radius duši?Dr GALL: Nevím. Má něco ošklivého.HELENA: Kdybyste věděl, jak nás nenávidí! Oh Galle, jsou všichni vaši Roboti takoví? Všichni, které jste… začal dělat… jinak?Dr GALL: Inu, jsou jaksi vznětlivější – Co chcete? Jsou podobnější lidem než Roboti Rossumovi.HELENA: Je snad i ta … nenávist podobnější lidem?Dr GALL krčí rameny: I ta je pokrok.HELENA: Kam se poděl ten váš nejlepší – jak se jmenoval?Dr GALL: Robot Damon? Toho prodali do Havru.HELENA: A vaše Robotka Helena?Dr GALL: Váš miláček? Ta mně zůstala. Je rozkošná a hloupá jako jaro. Jednoduše není k ničemu.HELENA: Vždyť je tak krásná!Dr GALL: Krásná? Vy jste jí nevytvořila. Což vy víte, jak je krásná? Z rukou božích nevyšlo dílo dokonalejší, než je ona. Chtěl jsem, aby byla podobna vám – Bože, jaký nezdar!HELENA: Proč nezdar?Dr GALL: Protože není k ničemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, neživá – Bože můj, jak může být krásná, když nemiluje? Jak by mohla být krásná, když nikdy nepozná — — O mé dílo, mé ubohé dílo! nač milují lidé, nač milují nadarmo,beze slova, beze smyslu —HELENA: Galle, ne o tom!Dr GALL mne si čelo: Nemá života. Mrtvá je krása bez lásky. Dívám se na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvořil. Ach Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tělo neoživne, nebudeš milenkou, nebudeš [47] matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeňátkem, neuvidíš svou krásu v kráse svého dítěte –HELENA zakrývá si tvář: Oh mlčte!Dr GALL: A někdy si myslím: Kdybys procitla, Heleno, jen na okamžik, ach jak bys vykřikla hrůzou! Snad bys zabila mne, který jsem tě stvořil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do těch strojů tady, které rodí Roboty a zabíjejí ženství, nešťastná Heleno!HELENA: Nešťastná Heleno!Dr GALL: Co chcete? Není k ničemu.
Pausa.
HELENA: Doktore –Dr GALL: Ano.HELENA: Proč se přestaly rodit děti?Dr GALL: – – Nevíme, paní Heleno.HELENA: Povězte mi to!Dr GALL: Protože se dělají Roboti. Protože je nadbytek pracovních sil. Protože Protože lidé se stávají jaksi . . . zkrátka zbyteční, víte?HELENA: To přece . . . nemusí . . . nikomu vadit!Dr GALL: Jen přírodě.HELENA: Nerozumím.Dr GALL: Inu, příroda se jaksi řídí potřebou, rozumíte? To je stará vesta ; jenže —HELENA: Honem, Galle!Dr GALL: Snad se dalo čekat, že klesne počet porodů, víte, při té bláznivé výrobě Robotů; jednoduše proto, že nebude už třeba tolika lidí, že bude větší blahobyt, že Roboti jsou existenčně schopnější než my —HELENA Jsou?Dr GALL: Nesporně. Člověk je vlastně přežitek. Ale že začne vymírat po mizerných třiceti létech konkurence, — to je biologicky úžasné, to je nad náš rozum. Vždyť to už je, jako by se – – eh! [48]HELENA: Řekněte to.Dr GALL: Jakoby se příroda výrobou Robotů urazila.HELENA: Galle, co se stane s lidmi?Dr GALL: Nic. Proti přírodě se nedá nic dělat.HELENA: Vůbec nic?Dr GALL: Pranic. Všechny university světa žádají takhle velkými memorandy, aby se omezila výroba Robotů; jinak prý — jinak lidstvo zajde na neplodnost. Ale R. U. R. akcionáři o tom, to se rozumí, nechtějí ani slyšet ; všechny vlády světa křičí po ještě větší produkci, aby zvýšily stav armád.Všichni fabrikanti světa objednávají Roboty jako blázni. S tím se nedá nic dělat.HELENA: Proč Domin neomezí –Dr GALL: Odpusťte, Domin má své ideje. Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa.HELENA: A žádá někdo, aby se … vůbec přestalo vyrábět?Dr GALL: Bůh uchovej! Ten by si dal!HELENA: Proč?Dr GALL: Protože by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to přece jen pohodlnější, nechat za sebe pracovat Roboty.HELENA: Oh, Galle, ale co se stane s lidmi?Dr GALL: Můj ty bože, budou spokojeně kvést —HELENA: — jako hluchý květ.Dr GALL: Ano.HELENA vstane: A řekněte, kdyby někdo rázem zastavil výrobu Robotů –Dr GALL vstane: Hm, to by byla pro lidi strašná rána.HELENA: Proč rána?Dr GALL: Protože by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledaže by –HELENA: Řekněte.Dr GALL: Leda že by bylo už na návrat pozdě.HELENA u květin Hallemeierových: Galle, jsou tyhle květiny také hluché? [49]Dr GALL prohlíží je: Ovšem, jsou to květy neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, uměle rychlené –HELENA: Ubohé hluché květy!Dr GALL: Jsou zato překrásné.HELENA podává mu ruku: Děkuju vám, Galle; vy jste mne tak poučil!Dr GALL líbá jí ruku: To znamená, že mne propouštíte.HELENA: Ano. Na shledanou.
Gall odejde.
HELENA sama: Hluchý květ… hluchý květ… Náhle rozhodnuta. Náno! Otevře dveře v levo. Náno, pojď sem! Rozdělej tady v krbu oheň! Rrrychle!HLAS NÁNY: No hned! No hnedle!HELENA přechází rozčilena po pokoji: Leda že by už bylo na návrat pozdě … Ne! Ledaže by … Ne, to je hrozné! Bože co mám dělat? – – Zastaví se u květin. Hluché květy, mám? Otrhává lístky a šeptá: – Ach můj bože, tedy ano! Běží v levo.
Pausa.
NÁNA vyjde z tapetových dveří s náručím polínek: Najednou topit! Teď v letě! – Už je zas pryč, to třeštidlo? Klekne ke krbu a rozdělává oheň. V letě topit! Ta má nápady! Jako by už nebyla deset let vdaná! –– Nu tak hoř, hoř! Dívá se do ohně. – Dyť vona je jako malý dítě! Pausa. Kouska rozumu nemá! Teď v letě topit. Přikládá. Jako malý dítě! Pausa.HELENA vrací se zleva s náručí plnou zežloutlých popsaných papírů: Hoří to, Náno? Pusť, já musím – tohle všechno spálit. – Klekne ke krbu.NÁNA vstane: Co je to?HELENA: Staré papíry, hrrozně staré. Náno, mám to spálit?NÁNA: Není to k ničemu?HELENA: K ničemu dobrému.NÁNA: Tak to spalte. [50]HELENA hodí první list do ohně: Co bys říkala, Náno … kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze.NÁNA: Řekla bych: Spalte to. Moc velký peníze sou špatný peníze.HELENA pálí další list: A kdyby to byl nějaký vynález, ten největší vynález na světě –NÁNA: Řekla bych: spalte to! Všecky vymyšlenosti sou proti Pánu Bohu. To je samý rouháni, chtít po Něm zlepšovat svět.HELENA ustavičně pálí: A pověz, Náno, kdybych spálila –NÁNA: Jezus, nespalte se!HELENA: Ne. Pověz jen –NÁNA: Copak?HELENA : Nic, nic. Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by živé byly. Jako by oživly. Oh Náno, to je hrrozné!NÁNA: Puste, já to spálim.HELENA: Ne, ne, já musím sama. Vrhá poslední list do ohně. Všechno musí shořet! – Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy – Tluče pohrabáčem do ohně. Oh lehněte! Lehněte!NÁNA: Už je po tom.HELENA vstane ustrnulá: Náno!NÁNA: Ježíši Kriste, co ste to spálila!HELENA: Co jsem provedla!NÁNA: Bože na nebi! Co to bylo?
Vedle mužský smích.
HELENA: Jdi, jdi, nech mne! Slyšíš? Páni jdou.NÁNA: Pro živýho Boha, Heleno! Odchází tapetovými dveřmi.HELENA: Co tomu řeknou!DOMIN otvírá vlevo dveře: Jen dál, hoši. Pojďte gratulovat.
Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, všichni v redingotech s vysokými řády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.
HALLEMEIER hlaholí: Paní Heleno, já, to jest my všichni – [51]Dr GALL: – jménem Rossumových závodů –HALLEMEIER: – blahopřejeme k vašemu velikému dni.HELENA podává jim ruce: Já vám tolik děkuju! Kde je Fabry a Busman?DOMIN: Šli do přístavu. Heleno, dnes je šťastný den.HALLEMEIER: Den jako poupě, den jako svátek, den jako pěkná holka. Mládenci, takový den zapít.HELENA: Whisky?Dr GALL: Třeba vitriol.HELENA: Se sodovkou?HALLEMEIER: Hrome, buďme střídmí. Bez sodovky.ALQUIST: Ne, já děkuju.DOMIN: Co se tu pálilo?HELENA: Staré papíry. Odchází v levo.DOMIN: Hoši, máme jí o tom říci?Dr GALL: To se rozumí! Vždyť už je po všem.HALLEMEIER popadne Domina a Galla kolem krku: Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! Točí se s nimi dokolečka a spustí basem: Už je po ní! Už je po ní!Dr GALL baryton: Už je po ní!DOMIN tenor: Už je po ní!HALLEMEIER: Už nás nikdy nedohoní –HELENA s lahví a sklenicemi ve dveřích: Kdo vás nedohoní? Co máte?HALLEMEIER: Máme radost. Máme vás. Máme všechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste přijela.Dr GALL: A na chlup po deseti letech –HALLEMEIER: – k nám zase pluje loď. Pročež – Vyprázdní sklenici. Brrr haha, to je silné jako radost.Dr GALL: Madam, na vaše zdraví! Pije.HELENA: Ale počkejte, jaká loď?DOMIN: Ať je jaká chce, jen když pluje včas. Na tu loď, hoši! Vyprázdní sklenici. [52]HELENA nalévá: Vy jste nějakou čekali?HALLEMEIER: Haha, to si myslím. Jako Robinson. Zvedá sklenici. Paní Heleno, ať žije, co chcete. Paní Heleno, na vaše oči a basta! Ty kluku Domine, povídej.HELENA směje se: Co se stalo?DOMIN vrhne se do lenošky a zapaluje doutník: Počkej. – Sedni si, Heleno. Zvedne prst. Pausa. Už je po ní.HELENA: Po čem?DOMIN: Po revoltě.HELENA: Jaké revoltě?DOMIN: Po revoltě Robotů. – Chápeš?HELENA: Nechápu.DOMIN: Ukažte, Alquiste. Alquist mu podá noviny. Domin je rozevře a čte: «V Havru se ustavila první rasová organisace Robotů – – a vydala výzvu k Robotům světa.»HELENA: To jsem četla.DOMIN ssaje s rozkoší na doutníku: Tak vidíš, Heleno. Tohle, to znamená revoluci, víš? Revoluci všech Robotů světa.HALLEMEIER: Hrome, rád bych věděl –DOMIN uhodí do stolu: – kdo to spískal! Nikdo na světě nedovedl jimi hnout, žádný agitátor, žádný spasitel světa, a najednou – tohleto, prosím!HELENA: Ještě nepřišly zprávy?DOMIN: Ne. Zatím víme jen tohle, ale to stačí, víš? Považ, že Roboti mají v rukou všechny zbraně a telegrafy a dráhy a lodě a tak dále —HALLEMEIER: — a při tom počítejte, že těchholomků je aspoň desetina tolik, co lidí; stačila by zrovna setina, aby nás dostali. DOMIN : Ano, a teď si považ, že tohle ti nese poslední parník. Že tím rázem přestanou hovořit telegrafy, že z dvaceti lodí denně nepřipluje žádná, a máš to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to začne, viďte hoši?Dr GALL: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno.[53]HELENA: Proto's mi dal tu válečnou loď?DOMIN: Ach ne, dětino, tu jsem objednal už před půl rokem. Jen tak, pro jistotu. Ale na mou duši jsem myslel, že dnes na ni sedneme. Tak už to vypadalo, Heleno.HELENA: Proč už před půl rokem?DOMIN: Eh, byly nějaké úkazy, víš? To nic neznamená. Ale tenhle týden, Heleno, šlo o lidskou civilizaci nebo já nevím oč. Nazdar, chlapci! Teď jsem zase rád na světě.HALLEMEIER: To si myslím, u čerta! Váš den, paní Heleno! Pije.HELENA: Už je po všem?DOMIN: Docela po všem.Dr GALL: Pluje sem totiž loď. Obyčejná poštovní loď, navlas podle jízdního řádu. Přesně v jedenáct třicet spustí kotvy.DOMIN: Hoši, přesnost je nádherná věc. Nic tak neposiluje duši jako přesnost. Přesnost znamená pořádek na světě. Zvedá sklenici. Na tu přesnost!HELENA: Tedy už je… všechno… v pořádku?DOMIN: Skoro. Myslím, že přeřízli kabel. Jen když zas platí jízdní řád.HALLEMEIER: Když platí jízdní řád, platí zákony lidské, platí zákony boží, platí zákony vesmíru, platí všechno, co má platit. Jízdní řád je víc než evangelium, víc než Homér, víc než celý Kant. Jízdní řád je nejdokonalejší výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju.HELENA: Proč jste mi o ničem neřekli?Dr GALL: Chraň bůh! Raději bychom si jazyk ukousli.DOMIN: Takové věci nejsou pro tebe.HELENA: Ale kdyby ta revoluce … přišla až sem …DOMIN: Nevěděla bys stejně o ničem.HELENA: Proč?DOMIN: Protože bychom sedli na svého «Ultima» a pokojně brousili po moři. Za měsíc, Heleno, bychom diktovali Robotům, co by nás jen napadlo. [54]HELENA: Oh Harry, já nerozumím.DOMIN: Protože bychom s sebou odvezli něco, oč by Roboti strašně stáli.HELENA: Co, Harry?DOMIN: Jejich bytí nebo jejich konec.HELENA vstane: Co je to?DOMIN vstane: Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma. Až by továrna měsíc stála, byli by Roboti před námi na kolenou.HELENA: Proč … jste … mně to neřekli?DOMIN: Nechtěli jsme tě zbytečně poděsit.Dr GALL: Haha, paní Heleno, to byla poslední karta. Já jsem neměl ani drobátko strachu, že to Roboti vyhrají. Kdepak, proti nám lidem!ALQUIST: Jste bledá, paní Heleno.HELENA: Proč jste mně nic neřekli!HALLEMEIER u okna: Jedenáct třicet. Amélie spouští kotvy.DOMIN: To je Amélie?HALLEMEIER: Hodná stará Amélie, která tenkrát přivezla paní Helenu.Dr GALL: Teď je tomu na minutu deset let –HALLEMEIER u okna: Vyhazují balíky. Aha, pošta.DOMIN : Však už Busman na ni čeká. A Fabry nám přinese první zprá»vy. Víš, Heleno, jsem strašně zvědav, jak s tím ta stará Evropa zatočila.HALLEMEIER: Báječně, Domine. Ze jsme při tom nebyli! Odvrátí se od okna. Lidi, to je pošty!HELENA: Harry!DOMIN: Co je?HELENA: Pojedeme odtud!DOMIN: Teď, Heleno? Ale jdi!HELENA: Teď, co nejrychleji! My všichni, co tu jsme!DOMIN: Proč právě teď?HELENA: Oh neptej se! Prosím tě, Harry, prosím vás, Galle, [55] Hallemeiere, Alquiste, proboha vás prosím, zavřete tu továrnu a –DOMIN: Lituji, Heleno. Teď by nikdo z nás nemohl odejet.HELENA: Proč?DOMIN: Protože chceme rozšířit výrobu Robotů.HELENA: Oh teď – teď po té revoltě?DOMIN: Ano, právě po té revoltě. Právě teď začneme vyrábět nové Roboty.HELENA: Jaké?DOMIN: Už nebude jen jedna továrna. Už nebudou Univerzální Roboti. Založíme v každé zemi, v každém státě po továrně, a ty nové továrny budou vyrábět, už víš co?HELENA: Ne.DOMIN: Roboty nacionální.HELENA: Co to znamená?DOMIN: To znamená, že z každé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. Že si zůstanou cizí, cizí jako kameny; že se už nikdy nebudou moci srozumět; a že my, my lidé, je tak drobet k tomu přivychováme, rozumíš? Aby Robot na smrt, do hrobu, na věky nenáviděl Robota jiné tovární známky.HALLEMEIER: Hrome, budeme dělat černochy Roboty a Švédy Roboty a Taliány Roboty a Číňany Roboty, a pak ať jim někdo vtluče do kokosů organizaci, bratrství, škytá: hup, pardon, paní Heleno, já si naleju.Dr GALL: Nechte toho už, Hallemeiere.HELENA: Harry, to je ohavné!HALLEMEIER zvedá sklenici: Paní Heleno, na sto nových tová-
váren! Pije a klesne do lenošky. Hahahaha, národní Roboti! Hoši, to je terno!
|